Infekční onemocnění

LYMSKÁ BORELIÓZA

  Lymská borelióza je nejčastějším onemocněním lidí a psů přenášené klíšťaty. Původcem onemocnění je bakterie Borrelia burgdorferi, která cirkuluje mezi divoce žijícími zvířaty/hlodavci, lesní zvěř/. Hlavním přenašečem borelií je klíště obecné a některé druhy krevsajícího hmyzu/blechy, komáři/. Každé páté klíště je infikované boreliózou. Přenos borelií z klíšťat na psa se děje během sání krve klíštětem - borelie se dostanou do kůže psa, kde se pomnoží, a následně se šíří do organismu zvířete. Onemocnění se projevuje náhlým kulháním většinou až za několik týdnů po infekci. Zpravidla bývá postižen jeden nebo více kloubů, které mohou být oteklé, na pohmat bolestivé. Teplota bývá mírně zvýšená. Zjištěna může být i bolestivost svalů, zvětšení mízních uzlin, nechutenství a letargie. Těžké formy boreliózy postihují srdce, nervový systém, ledviny. Onemocněním jsou velmi ohroženi psi přicházející do styku s klíšťaty/lovečtí a služební psi, chovní psi, psi z rizikových oblastí/. Borelióze je možné předcházet každoročním očkováním psa nejlépe v předjaří před sezónou výskytu klíšťat. Kromě očkování je důležité odstraňovat po procházkách přírodou klíšťata ze srsti a kůže psů a provádět pravidelné ošetření psů proti zevním parazitům pomocí antiparazitik, která zvířata ochrání nejen proti klíšťatům, ale i proti blechám. Onemocnění se léčí dlouhodobou aplikací antibiotik. Léčba však nemusí být vždy úspěšná. V případě, že dojde k onemocnění psa nebo kočky lymskou boreliózou, existuje možnost přenosu této nákazy prostřednictvím klíštěte nebo krevsajícího hmyzu z nemocného zvířete na člověka pohybujícího se v okolí nemocného zvířete.

KLÍŠŤOVÁ ENCEFALITIDA

  Klíšťová encefalitida patří mezi méně častá onemocnění psů přenášená klíšťaty. Projevuje se jako akutně probíhající encefalitida s rychlým úhynem nebo mírnějším průběhem, který bývá doprovázen příznaky obrny s poměrně dobrou prognózou. Prevencí je pravidelná aplikace antiparazitik účiných proti klíšťatům.

TETANUS

  Tetanus je onemocnění zvířat a člověka vyvolané toxinem, který se tvoří v organismu během růstu bakterie Clostridium tetani v prostředí bez kyslíku. Původce onemocnění vytváří v přítomnosti kyslíku spóry, které jsou velmi odolné vůči teplu, suchu, dezinfekčním prostředkům a mohou přežívat i několik let. Velké množství spór Clostridium tetani se nachází v půdě, zvláště na farmách-běžně se vyskytuje v trusu koní a krav. K nakažení dochází nejčastěji kontaminací rány touto bakterií. Vstupní branou infekce jsou rány bodné, řezné i chirurgické. U psů často dochází k infekci při výměně zubů ve věku 3-7 měsíců. Klinické příznaky u psa můžeme pozorovat za 5 až 14 dnů po proniknutí původce do organismu. Onemocnění u psa se projevuje tuhnutím končetin, topornou chůzí, potížemi při vstávání a lehání, ocas bývá odtažen od těla. Dostavují se křeče žvýkacích svalů/ztížené přijímání krmiva/, slinění, křeče ušních svalů, změna výrazu tváře, výhřez třetího víčka, zrychluje se dech, zvyšuje se tělesná teplota. Zvíře je podrážděné, lekavé. K úmrtí dochází v důsledku dechového selhání, které je způsobeno ztuhnutím mezižeberního svalstva nebo centrální zástavou dechu.

LEPTOSPIRÓZA

  Leptospiróza je bakteriální velmi nebezpečné onemocnění nejen domácích a hospodářských zvířat, ale i volně žijících zvířat a člověka. Původcem tohoto vysoce nakažlivého horečnatého onemocnění jsou leptospiry. Hlavními rezervoáry nákazy jsou hlodavci, kteří mohou dlouhodobě leptospiry vylučovat do vnějšího prostředí. Pes se nakazí přímo od nemocných zvířat nebo pitím kontaminové vody. Hlavní příznaky onemocnění jsou vysoké horečky, žloutenka, krváceniny na sliznicích a krev v trusu. Při zanedbání preventivní vakcinace psů nebo při pozdním zahájení léčby dochází k úhynům řady psů. Každoročně na následky leptospirózy umírá několik lidí.

PARVOVIRÓZA

  Parvoviróza je střevní virové onemocnění, které postihuje především mladé psy a psovité šelmy maximálně do 1,5 roku stáří. Onemocnění je charakteristické krvavým průjmem, zvracením, nechutenstvím a zvýšenou tělesnou teplotou. V průběhu onemocnění dochází k značné dehydrataci organismu, což bývá hlavní příčinou úhynu nemocných jedinců. Parvovirus je v průběhu onemocnění vylučován trusem a to nejvíce mezi 4. a 7. dnem po infikování, kdy jsou také nejvýraznější příznaky onemocnění. Do vnějšího prostředí vyloučený virus přežívá po mnoho měsíců a je zdrojem pro další šíření nákazy. Virus do značné míry odolává účinku běžných dezinfekčních prostředků. V jednom již zamořeném chovu psů, s pravidelným odchovem několika vrhů štěňat během roku, je velmi obtížné se nákazy zbavit bez použití vhodné vakcinace fen, štěňat a důkladné dlouhodobé asanace prostředí.

KORONAVIRÓZA

  Koronavirus je vedle parvoviru další virus, který je častou příčinou virového průjmu. Vyskytují se i případy, kdy se pes nakazí oběma viry najednou. Společná infekce psů koronavirem a parvovirem je totiž velmi častým případem závažných gastrointestinálních onemocnění psů. Psí koronavirus je ale schopen vyvolat závažné onemocnění psů i samostatně. K nákaze jsou vnímaví psi různého stáří, nejčastěji se však vyskytuje u štěňat. K infekci dochází orální cestou. Koronavirus je v průběhu onemocnění vylučován trusem do vnějšího prostředí, nejvíce mezi 6 až 9 dnem po infekci. Trus bývá v tomto období vodnatý až hlenovitý s možnou příměsí krve. Současně se projevuje dehydratace organismu a nechutenství. Průjem může trvat několik dnů až týdnů. Ve vnějším prostředí virus přežívá při teplotách kolem 20 stupňů dlouhou dobu/ týdny až měsíce/. Jednou koronavirózou zamořený psinec je potenciálním zdrojem nákazy i pro další vrhy.

VIROVÁ HEPATITIDA

  Infekční virová hepatitida psů je virové onemocnění postihující především játra. Ohrožena jsou zejména štěňata. Virus se šíří mezi jedinci přímým kontaktem, nejčastěji infikovanou močí. Onemocnění někdy probíhá bez výrazných klinických příznaků. Pokud se dostaví klinické příznaky onemocnění, jde o horečku, zvracení, průjem, zvýšenou spotřebu tekutin a hlavně bolesti břicha. Bývají zjišťovány oční záněty, zvířata se schovávají před světlem do tmavých míst. Sliznice bývají překrvené a mírně zažloutlé. Mimo zánětu jater se u chronických případů dostavuje také postižení jedvin.

INFEKČNÍ LARYNGOTRACHEITIDA

  Infekční laryngotracheitida je virové onemocnění dýchacího systému psů, které se zřídka vyskytuje samostatně. V převážné většině případů je tato infekce doprovázena dalšími bakteriálními nebo virovými chorobami, které ve vzájemné součinnosti vytváří poměrně závažné onemocnění psů zvané psincový kašel. Nějčastější bakterií která se podílí na onemocnění je Bordetella bronchiseptica. Z virových původců bývá často přítomen virus parainfluenzy, influenzy, reovirus, herpesvirus a jiné. Na psincovém kašli mívají podíl i mykoplasmata. Jako hlavní klinický příznak se u tohoto onemocnění výrazně projevuje silný kašel s dávením a zvracením, objevují se také výtoky z očí a nosu.

PSINKA

  Psinka je velmi nebezpečné virové onemocnění psů s vysokou úmrtností až 80 %. Vnímavá jsou hlavně štěňata ve věku od 3 do 12 měsíců, ale mohou onemocnět i zvířata starší. Psi se většinou nakazí vdechnutím viru šířícího se vzduchem. Klinické příznaky se liší podle vyvolávajícího kmenu psinky, věku a individuální odolnosti zvířete. Těžší průběh s vyšší úmrtností je u mladých štěňat. Virus se po vniknutí do organismu pomnoží ve sliznici dýchacích cest a dále se šíří do lymfatických tkání, což bývá doprovázeno prvním zvýšením tělesné teploty obvykle 3 až 6 den po infekci. Po následném snížení tělesné teploty k normálu se po několika dnech projeví druhé zvýšení teploty, které bývá doprovázeno serózním výtokem z nosu, zánětem spojivek a nechutenstvím. V závislosti na šíření viru do dýchacího, trávicího, nervového systému a do kůže se rozvíjí další příznaky onemocnění. Psinka bývá často doprovázena sekundárními virovými a bakteriálními infekcemi. Nejzávažnější formou onemocnění je postižení centrálního nervového systému, které vyvolává příznaky jako jsou třesy, parézy. Úmrtnost při této formě psinky je až 90 % a často zůstávají trvalé následky.

VZTEKLINA

  Vzteklina je infekční nevyléčitelné onemocnění zvířat přenosné na člověka. Postihuje nervovou soustavu a končí vždy smrtí. Původcem onemocnění je virus vyskytující se u nemocného zvířete v centrálním nervovém systému a ve slinách, které mohou být infekční již 2 dny před objevením se klinických příznaků. K nákaze dochází pokousáním. Inkubační doba je 2 týdny až několik měsíců. Klinické příznaky jsou nápadné změny chování, ztráta plachosti, lekavost, zvýšení teploty. Následují záchvaty zuřivosti, kousavost, slinění. Dostavují se ochrnutí jednotlivých částí těla, především jazyka a dolní čelisti. Onemocnění končí úmrtím. Očkování proti vzteklině je v České republice povinné.

AUJESZKYHO CHOROBA

  Akutní virové onemocnění projevující se záněty mozku a intenzivním svěděním končící smrtí. Bývá často označováno jako pseudovzteklina. Na člověka není infekce přenosná. Zdrojem infekce jsou divoká prasata. Ohrožuje hlavně lovecká plemena psů.

DERMATOFYTÓZA

  Dermatofytóza je kožní plísňové onemocnění přenosné ze zvířat na člověka. Hlavním původcem dermatofytózy psů a koček je Microsporum canis. K přenosu infekce dochází přímým kontaktem nebo používáním chovatelských pomůcek/kartáče, hřebeny, deky/. Spóry dermatofytů mohou ve vnějším prostředí přežívat několik let. Člověk může onemocnět dermatofytózou při kontaktu s nemocným psem nebo kočkou nebo při manipulaci s chovatelskými pomůckami. U klinicky nemocných zvířat se objevují okrouhlé změny na kůži, které se postupně od středu hojí. Až 35 % psů a koček nemusí mít žádné klinické příznaky. Dermatofytóza u člověka se projevuje kožními změnami především na nohách /v místech, kde se zvířata otírají o nohy člověka/, na břiše, obličeji, ve vlasech a na rukou.

PANLEUKOPENIE

  Virové onemocnění postihující nejmladší věkové kategorie koček. Původcem onemocnění je parvovirus, který má výraznou afinitu k proliferujícím tkáním. Postiženy bývají hlavně trávicí trakt, kostní dřeň a nervový systém. Infekce obvykle probíhá akutně za příznaků postižení trávicího traktu/zvracení, krvavý průjem/.

INFEKČNÍ RHINOTRACHEITIDA

  Vysoce nakažlivé onemocnění dýchacích cest. Původcem je herpesvirus. Pomnožuje se na sliznicích dutiny nosní, nosohltanu a spojivky. V průběhu onemocnění se obvykle přidruží sekundární bakteriální infekce. Onemocnění představuje závažný problém v chovech s vysokou koncentrací zvířat a u mladých koťat. Pro šíření viru mají rozhodující význam asymptomatičtí nosiči, u nichž virus dlouhodobě přežívá v nervovém systému.

CALICIVIRÓZA

  Onemocnění dutiny ústní a respiračního traktu koček. Původcem onemocnění je calicivirus. Na rozdíl od infekční rhinotracheitidy se toto onemocnění vyznačuje méně závažným klinickým průběhem s nižší úmrtností. Klinicky převažuje postižení sliznice dutiny ústní projevující se erozemi a ulcerativními změnami na jazyku a na tvrdém patře.

INFEKČNÍ PERITONITIDA

  Závažné virové onemocnění koček . Vyskytuje se ve dvou formách vlhé a suché. Vlhká forma je charakterizována tvorbou výpotků v břišní a méně často v hrudní dutině, suchá forma se projevuje zánětlivými ložisky ve vnitřních orgánech. Obvykle se projevuje horečkou, nechutenstvím, hubnutím, zvětšením dutiny břišní a dušností. Onemocnění má nepříznivou prognózu.

VIROVÁ LEUKÉMIE KOČEK

  Onemocnění se kromě klasických příznaků leukémie a tvorbou nádorů lymfatické tkáně projevuje poruchami krvetvorby a sníženou funkcí imunitního systému. Velmi často převažují projevy sekundárních infekcí následkem snížené imunity. K přenosu infekce dochází při vzájemném kontaktu koček jako je olizování a slílení misek na potravu.

VIROVÁ IMUNODEFICIENCE KOČEK

  Infekce postihující imunitní systém koček. Závažnost onemocnění spočívá ve skrytě probíhajícím navození celkového snížení imunity organismu. Klinické příznaky odpovídají příznakům sekundárních infekcí. K přenosu infekce dochází nejčastěji při pokousání.